Co byste tomu řekli

3. září 2012 v 16:46 | felixa |  Z původ. blogu
... krátký příběh z pošty ...


Chodím ráda na pošty, které se dnes zřizují v supermarketech, protože tam nebývá mnoho lidí, opravuji nebývalo, protože většina lidí už přišla na to samé co já. Ten den se začínala kupit frontička asi tak osmi lidiček, sbíhajících se současně z různých směrů ke skleněným dveřím minipošty. Mám to ale pech! Leč všichni jsme se způsobně postavili do řady k jediné otevřené poštovní přepážce. Byla jsem se svým psaníčkem čtvrtá. Dost jsem spěchala a nebyla jsem zrovna nadšená z dámy s balíkem firemní pošty pod paží, která získala pořadí první.
Způsobné ticho čekajících zčista jasna přerušil vpád hlasitě se omlouvající "dámy". "Promiňte, já nepředbíhám, potřebuji se JEN něco zeptat," mávala pažemi a aniž by na koholiv pohlédla, prolétla jak šipka přímo k okénku. "Prosím vás, jen abych nečekala zbytečně, máte polstrované obálky?" Po kladné odpovědi se trochu váhavě rozhlížela, kamže by asi bylo nejlepší se postavit. Byla typ takové té dnešní rádoby velké podnikatelky - temperamentní, křiklavě oblečené, vždy jakoby plně vytížené, stále uspěchané, protože přece pracuje pro sebe a čas jsou peníze, načesané, uměle opálené a výrazně nalíčené. Určitě tyhle typy znáte.

Hurá, zajásala jsem v duchu, když se otevřela i druhá poštovní přepážka. Jak teď zareaguje ten tvořící se zástup, co se mezitím trochu rozrostl, blesklo mi hlavou. Reakce byla skvělá. Frontička zůstala stát způsobně na místě, žádný chaotický úprk, kdože tam bude dřív. Jediná souvislá řada čekala tiše a pokojně a bylo jasné, že ten, kdo je právě na řadě, půjde k té z přepážek, která se uvolní. Krása!!! Jsme to ale kulturní národ, pochvaluji si v duchu. To už jsem byla druhá v pořadí.

Ale pak .... Nevěřila jsem vlastním očím, protože... Naše "podnikatelka" zasprintovala podél stojícího zástupu a byla u druhého, právě otevřeného okénka, současně se zákaznicí, která byla právem na řadě; protlačila se před ní a dožadovala se JEN té obálky.
Nevěřila jsem opět vlastním očím, protože ... Paní za přepážkou řekla NE! ... "Až budete na řadě." A obsloužila další zákaznici. "Podnikatelka" ustoupila stranou za jakéhosi mumlání, že chce přece JEN tu jednu obálku. Jsem na řadě. Než však stačím udělat tři kroky, ona "dáma" je u přepážky zase, a přede mnou! Chce JEN tu obálku. Mlčím. Paní za přepážkou odchází kamsi dozadu. Dlouho se nevrací. Dochází mi trpělivost.
Slyším se jak říkám: "Vy jste dobrá, paní, všechny jste předběhla, a my tu teď musíme čekat kvůli vám, s mým jedním dopisem jsem už mohla být dávno pryč. Já také spěchám."
"Vy toho naděláte, je to přece chvilka."
"Dost dlouhá, nemyslíte," nemohu se udržet.
"Holt jsem byla rychlejší," bafla.
"Spíš drzejší," pokouším se vrátit úder.
S úšklebkem pokrčila rameny: "No tak tedy drzejší, a co?! Dneska to jinak nejde!"
"Podnikatelka" odchází s obálkou. Paní za přepážkou kroutí hlavou: "To jsou lidi, co?"
Ostatní čekající stále JEN mlčí ....



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | E-mail | 3. září 2012 v 23:14 | Reagovat

U nás se zavedla jedna fronta, která se postupně rozděluje na tři, čtyři okénka. Dosud to není skoro nikdo štonc pochopit, jak že to funguje. :-?

2 alenakub alenakub | Web | 11. září 2012 v 23:28 | Reagovat

Jani, to jsme zažívali u nás taky a teď co je nová pošta tak zavedly čísla a už se předbíhat nedá!!!!!!!!!!!Ale drzost některých lidí nezná mezi!!!!!!!!!! :-(  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama